Zmíněný materiál je součástí fondu Německé soudy v říši (141) Archivu bezpečnostních složek.

Ačkoliv okolnosti atentátu a osudy jeho hlavních protagonistů patří k nejlépe zmapovaným kapitolám moderních českých dějin, nelze konstatovat, že je známe bezezbytku. Zelenkův výslech byl veden úředníky venkovní služebny gestapa v Teplicích - Šanově dne 13. března 1940 v prostorách Řídící úřadovny gestapa v Praze. Zelenka měl popsat vše, co mu bylo známo o osobě Engelberta Püschela, kterého gestapo vyšetřovalo pro podezření ze spolupráce s československou vojenskou zpravodajskou službou. Zelenka připustil, že znal zpravodajského důstojníka pěšího pluku v Chomutově Sixtu, který jej Püschelovi představil. Ve vztahu ke své osobě uvedl svou příslušnost k Sokolu, Československé straně národně socialistické a nespecifikovanému zemědělskému svazu.

Zelenka dále připustil, že choval poštovní holuby, které mu při mobilizaci v roce 1938 bez náhrady zabavila československá armáda, výslovně však popřel, že by mu bylo známo, že byl u pěšího pluku 46 v Chomutově veden jako zprostředkovatel zpravodajských informací a taktéž popřel existenci krycí adresy sloužící účelům Zemského vojenského velitelství Praha, na niž byl výslovně tázán. V závěrečné zprávě ze dne 15. března 1940 gestapo konstatovalo, že Zelenka se při výslechu choval obezřetně.

Již sama nyní doložená skutečnost, že Zelenka byl vyslýchán v souvislosti s činností československé vojenské zpravodajské služby v pohraničí naznačuje, že na dosavadních dohadech o jeho spolupráci bude více než jen zrnko pravdy, což představuje další významný prvek, který dokresluje a zpřesňuje náhled na osobnost Jana Zelenky – předního představitele Obce sokolské v odboji.